Svatební ohlášky zavedl svým nařízením 4. lateránský koncil. Zjišťovalo se při nich, zda neexistují překážky uzavření sňatku mezi ženichem a nevěstou.
Byly překážky nepřekonatelné (např. existující manželství snoubenců nebo příliš blízké příbuzenství) a překážky překonatelné (např. pokrevní nebo švagrovská spřízněnost). Tyto překážky bylo možné překonal pomocí církevního (zpravidla biskupského) dispenzu neboli prominutí.
Ohlášky snoubenců se zapisovaly do zvláštní knihy (knihy ohlášek). Před svatbou byly předepsané troje ohlášky – při třech nedělních nebo svátečních bohoslužbách za sebou ve farním kostele. (Viz také heslo Matrika.)