Do gruntovních neboli pozemkových knih se zaznamenával především nemovitý poddanský majetek. Začaly se psát cca v 15. století a vznikaly až do r. 1849.
Tím, kdo gruntovní knihy vedl, byly vrchnostenské kanceláře. Vrchnost pomocí nich v podstatě mapovala celé své panství.
Rozsah gruntovních knih se měnil v závislosti na době jejich vzniku. Vyhotovovaly se jednak pro celá panství, později podle měst, rychet a samostatných obcí nebo i pro jednotlivé usedlosti.
Gruntovní kniha bývá obrovským zdrojem informací o našich předcích.
Vrchnostenští úředníci zaznamenávali jména držitelů gruntů (i historicky), jejich manželky, rodiče, děti a sourozence. Částečně také popisují spravované hospodářství a uvádějí povinné platby a závazky k dalším dědicům gruntu, kupujícímu, církvi nebo vrchnosti.
Často v nich můžeme najít celé svatební a dědické smlouvy, kšafty, záznamy o darech kostelům či placení záduší, zápisy o koupi, prodeji, převodu nemovitosti apod. (Viz také hesla Grunt, Kšaft.)