Pojmem „domovské právo“ (nebo domovská příslušnost) se označovalo právo na nerušený pobyt v dané obci a na důchodové nebo chudinské zaopatření.
Jednalo se o právní institut, který spojoval osobu s konkrétní obcí a který vznikl spolu se zavedením obecní samosprávy v roce 1849.
Domovské právo mohl člověk získat několika způsoby:
- Dítě ho mohlo získat narozením (po otci).
- Manželka ho mohla získat sňatkem (tedy po manželovi).
- Mohl ho udělit obecní úřad (např. potom, co člověk na daném místě delší dobu trvale pobýval).
- Mohlo být spojené s udělením úředního postu, zaměstnání či pozice (četník, učitel, lékař…).
Institut domovského práva byl zrušen až 1. ledna 1949. Potom už se domovské právo řešilo pouze tehdy, když bylo potřeba potvrdit, že je někdo občanem Československé republiky. (Viz také heslo Domovský list.)