Ještě před několika lety by to znělo jako něco z vědeckofantastických filmů. Dnes máme umělou inteligenci doslova v kapse. Pomáhá nám psát, překládat, vyhledávat informace, analyzovat dokumenty a zpracovávat obrovské množství dat během několika okamžiků.
A své místo si postupně nachází také v genealogii.
Pro historiky a genealogy představuje umělá inteligence mimořádně zajímavý nástroj. Dokáže urychlit rešerše, pomoci s orientací v historických dokumentech, překládat starší texty, hledat souvislosti a usnadňovat práci s rozsáhlými rodovými databázemi.
Také my v Sopóci Genealogy umělou inteligenci aktivně využíváme. Sledujeme její vývoj, zkoušíme její možnosti a postupně ji zapojujeme do odborné práce. V mnoha oblastech nám skutečně šetří čas a otevírá možnosti, které jsme ještě před několika lety neměli.
S rozvojem těchto technologií se však nabízí jedna zajímavá otázka:
Dokáže dnes umělá inteligence samostatně sestavit rodokmen?
Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. A právě naše každodenní zkušenost s historickými prameny ukazuje, proč.
Když se historie potká s budoucností
Genealogie prošla během posledních desetiletí obrovskou proměnou. Ještě relativně nedávno znamenalo pátrání po předcích především osobní návštěvy archivů, dlouhé hodiny strávené v badatelnách a někdy také cesty do zahraničí za jediným historickým dokumentem.
Digitalizace archivních fondů tuto práci zásadně změnila. Dnes můžeme z pohodlí domova nahlížet do matrik a dalších historických pramenů, za kterými bychom dříve museli cestovat desítky, stovky, někdy i tisíce kilometrů.
Přístup k historickým dokumentům se tak stal mnohem jednodušším a genealogické bádání se otevřelo daleko širšímu okruhu zájemců o rodinnou historii.
Umělá inteligence nyní představuje další významný krok v tomto vývoji.
Zatímco digitalizace nám umožnila historické prameny zpřístupnit, umělá inteligence nám pomáhá s informacemi v nich obsaženými pracovat.
Dokáže během krátké doby analyzovat rozsáhlé množství textů, porovnávat údaje, vyhledávat souvislosti nebo pomáhat s překlady historických dokumentů.
Pro profesionální genealogy a historiky tak otevírá nové možnosti nejen při samotném pátrání, ale také při zpracování a interpretaci získaných informací.
A právě spojení historických znalostí, badatelských zkušeností a moderních technologií může posunout genealogický výzkum zase o kus dál.
Kde nám umělá inteligence skutečně pomáhá
Největší přínos umělé inteligence nespočívá v tom, že by za nás automaticky vyhledala všechny předky. Především nám umožňuje rychleji a efektivněji pracovat s informacemi, které při genealogickém výzkumu získáváme.
Při naší práci ji využíváme zejména v těchto oblastech:
- Analýza a organizace genealogických dat. Rozsáhlé rodové výzkumy zahrnují stovky osob, historických událostí, míst a vzájemných vztahů. AI nám pomáhá tyto informace třídit, porovnávat, kontrolovat a hledat mezi nimi souvislosti.
- Vyhledávání odborných informací. Umožňuje rychleji procházet odbornou literaturu, historické studie, databáze a další dostupné zdroje, včetně zahraničních.
- Analýza historických souvislostí. Pomáhá vyhledávat informace o dobových událostech, společenských poměrech, migraci obyvatelstva nebo historickém vývoji jednotlivých regionů.
- Kontrola a porovnávání údajů. Může upozornit na nesrovnalosti v datech, možné duplicity osob nebo vztahy, které si zaslouží další prověření.
- Zpracování rodových kronik a genealogických zpráv. Usnadňuje organizaci rozsáhlých podkladů, přípravu pracovních textů a jejich jazykové zpracování.
Právě při rozsáhlých genealogických projektech, které zahrnují několik století rodinné historie, desítky rodových linií nebo pátrání v archivech různých zemí, mohou být tyto možnosti mimořádně přínosné.
Umělá inteligence nám tak umožňuje věnovat více času samotnému historickému výzkumu, vyhodnocování pramenů a hledání rodinných příběhů.
A její možnosti se neustále rozšiřují. To, co ještě před několika lety nebylo technicky možné, se dnes postupně stává běžnou součástí práce.
Umělou inteligenci proto nevnímáme jako konkurenci genealogů, ale jako další nástroj, který může jejich práci významně posunout.
Dokáže tedy umělá inteligence sestavit celý rodokmen?
Když dnes zadáme umělé inteligenci jméno předka, místo jeho narození a několik dalších údajů, může nám během okamžiku nabídnout překvapivě podrobné informace. Někdy dokonce navrhne další příbuzné, historické souvislosti nebo možné pokračování rodové linie.
Pro člověka, který s genealogickým výzkumem teprve začíná, může být takový výsledek fascinující.
Jenže najít informace o člověku ještě neznamená prokázat, že skutečně patří do našeho rodokmenu.
Genealogický výzkum není pouhým shromažďováním jmen a dat. Každou generaci je potřeba propojit s předchozí na základě historických pramenů. Musíme správně určit totožnost jednotlivých osob, rozlišit stejnojmenné obyvatele jedné obce, zohlednit proměny příjmení, historické názvy míst i dobové zvyklosti.
A především musíme umět posoudit, zda nalezené informace skutečně patří hledané rodině.
Právě zde se začíná ukazovat rozdíl mezi schopností umělé inteligence informace vyhledávat a schopností zkušeného genealoga tyto informace odborně vyhodnotit.
Umělá inteligence totiž může nabídnout odpověď, která působí naprosto přesvědčivě, přestože je nesprávná.
Největší problém? AI se může mýlit velmi přesvědčivě
Sami umělou inteligenci při genealogické práci dlouhodobě využíváme a její schopnosti průběžně testujeme také na historických dokumentech, které dobře známe. Právě díky tomu můžeme porovnávat její výsledky se skutečným obsahem archivních pramenů.
A naše zkušenosti ukazují jednu důležitou věc. Umělá inteligence se může mýlit, aniž by její odpověď působila jakkoliv nedůvěryhodně.
Příkladem je jeden z našich testů, při kterém jsme umělé inteligenci předložili historický matriční záznam psaný kurentem. Úkolem bylo přečíst a přepsat údaje o konkrétní osobě.
Zatímco skutečný zápis uvádí Petra Kopejtka, domkáře z Litovic, syna Václava Kopejtka, poklasného z Kbelského Dvora, umělá inteligence nabídla zcela jiný výklad: „Johann Kopejtek, Inmann“, tedy Jan Kopejtek, podruh či nájemník.
Z Petra se tak stal Jan a z domkáře podruh. Nejde přitom o pouhou odlišnou podobu přepisu, ale o zásadní změnu genealogických údajů.
Ještě zajímavější je způsob, jakým AI svůj výsledek prezentovala. Část zápisu vyložila poměrně sebejistě, zatímco u dalších údajů připustila, že je nedokáže spolehlivě rozluštit. Pro člověka bez zkušeností s historickými rukopisy tak může být obtížné rozpoznat, že problematická je už samotná první interpretace.
Na obrázku porovnáváme odborný genealogický přepis historického zápisu s výsledkem umělé inteligence. Rozdíly se netýkají pouze čtení rukopisu, ale také určení osoby a jejího společenského postavení.
Historické matriky obsahují nejrůznější podoby rukopisu, proměnlivý pravopis, německé a latinské varianty jmen i místních názvů, dobové zkratky a regionální jazykové zvláštnosti. Každý farář či úředník navíc psal trochu jinak.
Přečíst takový záznam správně často vyžaduje nejen znalost historického písma, ale také jazykové, místopisné a genealogické souvislosti.
Pokud umělá inteligence nesprávně přečte příjmení nebo zamění obec, může nás nasměrovat k úplně jinému člověku či rodině.
A pokud na tomto chybném určení postavíme další generaci, může se stát, že budeme pokračovat několik generací do minulosti po rodové linii, která s naší rodinou ve skutečnosti vůbec nesouvisí.
Nejnebezpečnější přitom není samotná chyba, ale způsob, jakým ji umělá inteligence dokáže prezentovat.
Odpověď může být formulována jednoznačně, podrobně a sebejistě. Člověk, který neumí původní zápis přečíst nebo nemá zkušenosti s genealogickým výzkumem, přitom často nemá možnost poznat, že je nesprávná.
Právě proto považujeme za zásadní rozlišovat mezi informací, kterou AI navrhne, a genealogickým údajem, který byl skutečně ověřen v historických pramenech.
Umělá inteligence může být výborným pomocníkem při hledání odpovědí. Sama její odpověď však není genealogickým důkazem.
Nejde jen o naši zkušenost
Na rizika spojená s využíváním umělé inteligence při genealogickém výzkumu upozorňují také zahraniční odborné instituce.
Americká genealogická organizace American Ancestors například popsala případ, kdy umělá inteligence poskytla badateli konkrétní datum sňatku z konce 18. století. Nezůstala přitom pouze u samotného údaje. Uvedla také tři konkrétní místa, kde se měl příslušný záznam nacházet – FamilySearch, AmericanAncestors a Massachusetts State Archives.
Když profesionální genealogové uvedené zdroje prověřili, zjistili, že hledaný záznam v nich není.
Umělá inteligence tedy nevytvořila odpověď, která by na první pohled působila nesmyslně. Naopak. Nabídla velmi věrohodnou genealogickou informaci a doplnila ji konkrétními odkazy na instituce, které budily dojem, že je tvrzení doložené.
Podobná upozornění zaznívají také od Coalition for Responsible AI in Genealogy, která zdůrazňuje potřebu ověřování informací získaných prostřednictvím AI pomocí nezávislých zdrojů. K jejím zásadám se připojila rovněž americká National Genealogical Society.
Tyto příklady neznamenají, že bychom měli umělou inteligenci při genealogickém bádání odmítat.
Ukazují však, proč je důležité přistupovat k jejím výsledkům stejně kriticky jako k jakémukoliv jinému zdroji informací.
V genealogii totiž nestačí, aby informace působila pravděpodobně. Musí být také doložitelná.
A co když je chyba už ve vstupních datech?
Existuje ještě jeden problém, se kterým se při každodenní genealogické práci setkáváme velmi často. A s rozvojem umělé inteligence získává nový význam.
Co když jsou informace, ze kterých AI vychází, chybné už na samotném začátku?
Typickým příkladem je genealogická databáze FamilySearch, která zpřístupňuje obrovské množství historických dokumentů z celého světa. Miliony záznamů byly v průběhu let indexovány mimo jiné za pomoci dobrovolníků, kteří přepisovali jména, data a další údaje z původních archivních dokumentů.
Díky jejich práci dnes můžeme vyhledávat osoby v rozsáhlých databázích, aniž bychom museli ručně procházet stovky či tisíce stran matrik. Pro genealogický výzkum jde o mimořádný přínos.
Indexovaný údaj však není totéž co originální historický pramen.
Naše dlouholetá zkušenost ukazuje, že zejména při přepisu starších rukopisů se v indexech opakovaně objevují chyby. Nejčastěji jde o nesprávně přečtená příjmení, názvy obcí nebo další místní označení.
Někdy je rozdíl nepatrný. Jindy je však příjmení přepsáno natolik odlišně, že bychom podle něj hledaného člověka vůbec neidentifikovali. Samotné chyby v indexaci nejsou novým problémem a nevznikly s příchodem umělé inteligence. Nové je především to, jak snadno mohou automatizované nástroje s těmito údaji dále pracovat, propojovat je a vytvářet na jejich základě další návrhy genealogických souvislostí.
Pokud systém pracuje s již indexovanými údaji a na jejich základě vyhledává další osoby, navrhuje příbuzenské vztahy nebo propojuje rodové linie, může nesprávný vstupní údaj ovlivnit i jeho další závěry.
Chybně přečtené příjmení, nesprávně určená obec nebo nepřesné datum se tak mohou stát základem dalších zdánlivě logických souvislostí.
A čím více dalších informací na takovém chybném základu postavíme, tím obtížnější může být následné odhalení původního omylu.
Proto při profesionálním genealogickém výzkumu nestačí najít osobu v databázi nebo přijmout automaticky nabídnutou shodu.
Vracíme se k originálním archivním záznamům. Kontrolujeme příjmení, data, místní názvy, čísla domů, rodiče, povolání, svědky i kmotry. Jednotlivé informace následně porovnáváme s dalšími dostupnými prameny a ověřujeme, zda skutečně odpovídají hledané osobě.
Budoucnost genealogie patří spolupráci
Za více než dvacet let genealogické práce jsme se opakovaně přesvědčili, že sestavit rodokmen neznamená pouze vyhledat jména předků a přiřadit k nim data narození, sňatků a úmrtí.
Skutečný genealogický výzkum je mnohem komplexnější. Vyžaduje znalost historických pramenů, schopnost číst stará písma, orientovat se v dobových úředních záznamech a především kriticky vyhodnocovat získané informace.
Někdy máme k dispozici několik vzájemně si odporujících údajů. Jindy naopak chybí přímý doklad a musíme hledat souvislosti v dalších archivních fondech. Často rozhoduje zdánlivá maličkost – číslo domu, jméno svědka, povolání otce nebo poznámka na okraji matričního zápisu.
Právě schopnost tyto informace zasadit do historického kontextu a správně interpretovat patří k nejdůležitějším dovednostem zkušeného genealoga.
Naši klienti ale nechtějí pouze vědět, jak se jmenovali jejich předkové. Zajímá je, odkud jejich rodina pochází, proč se její členové stěhovali, jaká povolání vykonávali nebo jak jejich osudy ovlivnily významné historické události.
Propojení genealogických údajů s historickými souvislostmi tak umožňuje proměnit rodokmen ve skutečnou rodinnou historii.
Odborná odpovědnost za správnost výzkumu, vyhodnocení pramenů a výslednou interpretaci však zůstává na člověku.
V Sopóci Genealogy chceme být součástí technologického vývoje. Nové možnosti umělé inteligence sledujeme, testujeme a využíváme všude tam, kde mohou naši práci skutečně posunout. Zároveň zůstáváme věrní odborným zásadám, na kterých naše práce stojí.
A právě ve spojení moderních technologií, historických znalostí a dlouholetých badatelských zkušeností vidíme budoucnost profesionální genealogie.
