Období roku 1938 očima vesničanů /na pokračování/

Záznam v této kronice o začátku roku 1938 je velmi zajímavý až mrazivý. Proto je uvádím až odtud. Pisatel kroniky počátky okupace v roce 1938 nemohl okamžitě zaznamenat, jelikož jak sám uvádí, museli všechny místí kroniky odevzdat. Se záznamem do kroniky pokračoval a v roce 1947. Tento náš kronikář ale zaznamenal zpětně veškeré události pečlivě a jistě s pravdivostí.

……………….V roce 1938 měli býti obecní volby ale cestou dohody se nekonali, čímž obce neměla žádného finančního nákladu, ani nebyla obec rozštvána předvolební agitací.

Strany si volily tyto zástupce:

agrárníci : Matěj Zachata, Jos. Košán, Frant. Petřík, Ja. Turek

fašisti : Jan Benada, Fr, Masopust, Jos. Rejšek, Frant. Duba

soc.dem : Alois Skřivan, Ant. Kníže,

č.soc. : Josef Kliván, soušek

živnost : Trant. Jedlička, Frant. Kebert

Starostou zvolen dne                 Jos. Turek

Členové obecní rady : Matěj Zachata, Jos. Košán, Ant. Kníže

Členové finanční komise : Jan Böhm, Čeněk Hanzlík.

Bouře – vichřice – blesky – rozbouřené moře – skály a zmítající se loď. A na lodi jsou lidé. 14 ½ milionu lidí. 14 ½ milionu skleslých, ale nezlomených duší. V hukotu vln je slyšet tlukoucí srdce národa. To napětím, očekáváním tak buší. Rozbouřené moře a vyčnívající skalní útesy – je pro loď našeho národa něco strašnějšího? Na palubě vládne zmatek. Jen kapitán, ten drahý člověk má svůj zrak upřen tam do dálky, na vrcholy skal, kde září malé, ale jasné světlo maják. A tam odtud ze světla šťastné budoucnosti do stínu bezmocné, k šílenství dohánějící zoufalosti  zní hlas, jenž přetrval staletí a všechny hrozné bouře:

„Věřím i já v Bohu, že po přejití vichřic hněvu hříchy našimi na hlavy naše uvaleného, vláda věcí Tvých zase se k Tobě navrátí, ó lide český.“

Moře se uklidňuje, vichřice nekvílí, bouře se ztišuje. Vycházející slunce osvětlilo zrádná skaliska a loď šťastně problouvá. Na počest rodícího se dne vzlétl červenomodrobílý motýl až na samý vrchol stožáru. Z paluby zní:

„Kde domov můj“-  svítá!

Psáno l. P. 1947  , 7. III.

Po překonání národního utrpení, kterým prošel náš národ,

opět se tuto kniha, se souhlasem míst.národ. výboru, po 9 letech

vrátila do mých rukou.

Kronika zdejší obce, jako všechny ostatní, byla z nařízení

okupačních úřadů odevzdána okresnímu úř.ve Strakonicích a

odtud zaslána zemskému úřadu do Prahy.V prosinci, r.1946 byl

opět přivezena. Já jsem byl poctěn důvěrou místního

národ.výboru vepsat v ní vše, co se událo v době od r. 1939 až 1946 v naší obci. Budu se snažit, abych objěktivně vylíčil pravdivě všecky příběhy, které se sběhly v té době tak, aby ti, kteří přijdou po nás ze zápisků těch čerpali národní posilu pro věky budoucí.

Snad nebude ku škodě, dříve nežli přikročím k vlastním událostem zdejší obce, zmíniti se o tom, jak dlouho již před výpady na své sousedy rafinovaně se připravovalo  Německo pro ten účel vhodnou půdu nejen uvnitř, doma, ale i za hranicemi.

V roce 1918 sice spojenci vyhráli válku, ale nevyhráli mír. Toho záludně využilo Německo a pod nejnevinnějšími rouškami se připravovalo na odvetu mocným zbrojením doma a rozvratnou činností za hranicemi sousedních států.

Zaměstnali všecky interesované politiky i stratégy na svém domácím kolbišti, aby odvrátili jejich zraky od příprav doma do té doby, až se k moci v Německu v r. 1933 dostane Adolf Hitler, který se uvede okázale na svůj vůdcovksý úřad. Brzy po jeho nastoupení byl zapálen z jeho popudu říšský sněm, aby měl důvod k pronásledování odpůrců, rozpustil politické strany a tak se stal jedinou autoritou v Německu. Ještě týž rok odvolal zástupce Německa ze Společnosti národů. To vše dokázal za jediný rok 1933. Rovněž tak Japonci na východě obsadili Džekol a následovali příkladu Němců a také odešli ze Společnosti národů. Roku 1934 již bylo Německo státem čistě vůdcovským.Události kráčely mílovými kroky. Již v roce 1935 zavádějí Němci všeobecnou brannou povinnost a vyhlašují rasové zákony. Zatím co diktátor Musoliny napadá Habeš a Japonci začínají obsazovat Čínu. Poněvadž na západě se vládní činitelé oddávají stále klidu, jakoby jim nehrozilo nebezpečí a ke všem událostem v Německu mlčeli, odhodlal se Hitler zabrati v r.1936 Porýní a vojenskou povinnost prodloužil na 2 roky. Mezitím horlivě s Itálií pomáhali španělskému Francovi ničit demokratické Španělsko, aby zaměstnal tam interesované diplomaty francouzské a anglické. A poněvadž jeho vojenská pohotovost i zfanatisování obyvatelstva dosáhlo stupně, že neměl čeho se obávat, přistupuje ke konstrukci. Osy Německo a Japonsko uzavírají pakt proti kominterně, k němuž v r. 1937 přistoupila i Itálie. Japonsko napadá již severní Čínu a boje se přenesly na dolní Jangce. Ale poněvadž západní mocnosti Francie a Anglie nedali nejmenším testem jakoukoliv nelibost či nespokojenost nad událostmi, které se odehrály v Německu, viděl vůdce Hitler, že nadešla vhodná chvíle pro akce mimo hranice Německa.

Ačkoliv do světa ještě 1.5.1934 prohlásil před celým světem: „Rozšiřují se pověsti, jakoby Německo chtělo napadnout Rakousko nebo Československo. To všecko jsou lži.“

Již 13.3.1938 následuje pochod do Rakouska, vlastně tak dlouho obávaný anšlus Rakouska stane se skutkem.

V pátek dne 11.března a v sobotu dne 12.března 1938 jsou pro Rakousko historickými dny. Jsou významné pro celou Evropu, neboť až dosud harašili Němci zbraněmi jen doma, ale obsazením Rakouska vystoupili na evropské jeviště. Přirozeně, že tak jako u nás, i tam byla připravena půda placenými agenty pro připojení Rakouska k Německu. Aby svět umlčen a nikdo nemohl Německo podezírat z rozpínavosti, mělo Rakousko padnout plebiscitem. Poněvadž to nebylo ale na 100% jisté, že plebiscit skončí tak okázalou většinou pro Německo, vyslal Hitler svá vojska dozírat na plebiscit, ale již nebyla odvolána, neboť k plebiscitu vůbec nedošlo. Kancléř Schuschnig odstoupil a jeho nástupcem se stal Leyss-Inguart, stoupenec nacionál.socialistů. Rakousko se tak bez rány vzdalo Německu a stalo se nástupní branou proti Československu.

Tímto činem byla velmi posílena odvaha provokatérů nejen v zemi rakouské, ale i u nás. Vedoucím německého odboje proti naší republice byl Konrád Henlein, který byl nejen mluvčím provokatérů, ale zrádcem naší vlasti.Nesmyslně vyzývavým způsobem chtěli Němci pod jeho vedením dosíci úplného odtržení )zemí v zemi čweské a moravské Němci osídlených. A nezapírejme si, že byla jim v tom směru poskytována pomoc a ochrana od našich některých vládních činitelů z Beranovy a Tisovy vlády.

Nesmyslnou protistátní propagandu využili henleinovští provokatéři zvláště předvolebního období do obcí Heslem tohoto Hitlerova agenta a jeho pomocníků bylo „Es kommt der Tag“. Pomocí jehož zfanatisovali téměř všechny Němce a nás žijící, že propadli přesvědčení, jakoby již den odplaty nadcházel. Němci sjednoceni ve straně jež nesla jméno zakladatele, „Henleinova“, kladli naší vládě čím dále větší požadavky. Vláda naše (Beranova) vycházela Němcům vstříc a snažila se jejich požadavky splnit za cenu zničení naší demokracie. Německý nátlak se stále stupňoval a bylo zřejmo, že nechtějí s námi vůbec vážně jednat, nýbrž všecka jejich provokaterská činnost směřovala k Říši. To konečně potvrdilo Henleinovo prohlášení v Karlových Varech dne 24.dubna 1938, v němž předložil požadavky shrnuté v památných osmi bodech, jimiž se sám usvědčil z vlastizrady našeho státu. To vše způsobilo v území Němci obydlených takový stav, že naši lidé, t.j. Češi, nebyli jisti životem,neboť byli vystaveni ze strany Němců nejen provokacím, ale i násilnostem. Kromě toho z věrohodných pramenů získala naše výzvědná služba zprávy, že některé německé, vojenské útvary daly se v pohyb směrem k našim hranicím.

I nezbývalo naší vládě nežli zajistiti státní hranice a v ohrožených územích udržeti státní autoritu. Za tím účelem povolala do zbraně příslušníky SOS, t.j. stráž obrany státu, kteří dne 21.května 1938 v 6hod. ráno byli velitelem místní četnické stanice ve Volenicích, oblečeni do stejnokrojů naší branné moci a ihned odvezeni náklad.autem autodopravce pana Jos. Švehly z Volenic čp.5 do Horažďovic. Tam obdrželi zbraně a jeli ihned na místo určení, t.j. do Petrovic za Sušicí při hranici Bavor.Z Volenic to byli:

Frant. Kebert, obchodník č. 106, narozen 1893,

Frant. Duba, malíř,         č. 103, narozen 1893,

Frant. Jánský, rolník,      č. 99, narozen 1894,

Josef  Kouřim, rolník,      č. 48, narozen 1899,

Jan Benada, rolník,         č. 2, narozen 1896,

Jarosl. Šiška, rolník,        č.46, narozen 1810,

Josef Beneš, rolník,         č. 13, narozen 1907,

Václav Pletka, sny rolnice, č. 59, narozen 1910,

Frant. Hromádka, rolník, č. 70, narozen 1907,

Josef Švehla, autodopravce, č.5, narozen  1907.

Tamní Němci měli radost z příchodu našich vojáků, neboť mysleli, že je to vojsko německé. Není dnes žádným tajemstvím, že náš stát otevřený konflikt s Německem předpokládal a proto se také na vojenské přepadení ze strany Německa připravoval. Proto podíl celé hranice s Německem zřizoval těžko dobytné pevnůstky velmi účelně stavěné a ukryté. Že i zbrojení u nás odpovídalo napjaté době, netřeba ani poznamenávat.

Týž den, kdy byli povoláni příslušníci SOS byl do zbraně povolán jeden ročník zálohy a náhradní zálohy a někteří příslušníci starších ročníků,  hlavně specielních zbraní. Těm však byly doručovány zvláštní svolávací lístky a to s povinností do 6 hodin opustit místo pobytu.

Z Volenic byli tímto způsobem týž den povolání:

Josef Uhlíř, dělník, čp. 70, narozen 1900

Bohumil Kůs, domkář, čp. 55, narozen 1902,

Josef Bláha, dělník, čp. 67, narozen 1899,

Frant. Příchovský, syn chalup., čp. 84, narozen 1913.

Jmenovaní setrvali ve zbrani asi 6 neděl. Později pak na normální cvičení ve zbrani byli povolání všichni ti, kteří je měli v tomto roce konat. Konečně po uzákonění branné výchovy pro mládež škole odrostlou, byl do zbraně povolán o prázdninách na 14 dní také Jan Vlček, jako budoucí velitel střediska branné za hranice. Vzpoura byla sice hned potlačena, ale tím nebyl učiněn konec blížící se katastrofy. Zbraně původem z Německa byly vzbouřencům odebrány. Klid byl zjednán.

Mezitím, co u nás jsme potlačovali vzpouru Němců, navštívil anglický ministerský předseda Lord Chamberlain kancléře Adolfa Hitlera v Berchtesgadenu. Tam sjednán plán na rozřešení krise v našem pohraničním území Němci síldených. Dle tiskových zpráv to byl plán vypracovaný vládou anglickou a francouzskou na základě jednostranných informací anglického pozorovatele lorda Runcimana. Tento plán byl diplomatickou cestou doručen naší vládě s doporučením jeho přijetí.

Poněvadž požadavky Německa bylyvíc nežli nabubřelé a neslýchané, zdráhala se naše vláda podmínky přijmouti a viděla konflikt našeho státu s Německem neodvratný, obrátil se p.přes.Dr. Ed. Beneš dotazem na spojence západní tj. Anglii a Francii i na Rusko, zda může náš stát v případě konfliktu spoléhati na vojenskou pomoc. Dostalo se nám záruky pomoci pouze od Ruska, ale spojenci západní nejen že neslíbili pomoci, ale když osobně předseda anglické vlády Chamberlain doručoval dne 22.září Adolfu Hitlerovi vynucený souhlas naší vlády s provokativními jeho podmínkami v Gottesbergu a viděli napjatou situaci na obou stranách, zřekly se vlády obou těchto spojenců záruky za bezpečnost našeho státu. V případě nepřijetí nám ještě pohrozili. Proto naše vláda odstoupila, utvořila se vláda nová, jejímž předsedou zvolen generál Jan Syrový.

Dne 23.září 1938 v 10hodin večer nařídil p.přes.Dr.Ed.Beneš všeobecnou mobilizizaci do 40let. Dlužno konstatovati, že i starší ročníky ihned po vyhlášení mobilizace opouštěly své rodiny a nastupovaly vojenskou službu za účelem obrany státu. Toho se velmi polekal Hitler, jehož vojenské jednotky pochodovaly směrem k našim hranicím a předpokládal, že nás napadne vojensky ze všech stran. Byli jsme však na úder připraveni.

V posledních okamžicích ze Spoj. Států severoamer. Ozval se hlas prs. Rosewelta, který interesovaným vládám, tj.anglic.,francouz.,ruské, českosl. A německé zaslal telegram o 500 slovech, v němž vyzýval státy k opětnému mírovému jednání. Jeho žádosti bylo vyhověno. Předseda anglické sněmovny Chamberlain vyrozuměv se souhlasem A.Hitlera, Benito Musoliniho, italského diktátora, předsedu francouzské vlády Deladiera, svolal konferenci do Mnichova. Zástupce Ruska pozván nebyl. Také našemu státu nebylo poskytnuto právo se hájiti. Byl tam sice vyslán vyslanec p.Dr.Mastny, ale jen jako pozorovatel.