Jak jsem se k tomu všemu dostala?

Ještě před pár lety by mne ani nenapadlo, že se budu zabývat genealogií. První takový popud dala samozřejmě zvědavost, kdo jsem a jaký mám původ já sama. Krátce před tím, než můj děda zemřel, jsem se dozvěděla o své rodině mnoho zajímavých věcí. Začala jsem je více odhalovat a pátrat dál. To, co jsem zjistila mi skoro vyrazilo dech. Další odhalování detailů, je teď čím dál bolestnější. Ale vysvětluje to mnoho z toho, co vím o své rodině po otcově straně. Nejenže jsem mohla svého dědu pochopit, ale i já jsem našla svou identitu a sebevědomí. Dalo by se říct, že se nás historie, dejme tomu o dvě, tři generace nazpět, netýká, ale není tomu tak. To, co se stalo našim předkům anebo to, jak se naši předci rozhodli žít, ovlivňuje dnes nás. A někdy ani nemáme představu jak moc!
Např.: kdyby se můj prapraděda rozhodl poslechnout určité světové výzvy, nebyly bychom dnes v Čechách, ale na úplně jiné straně země. Například v bývalé Palestině /Izraeli/ nebo alespoň Brooklynu.

Druhý popud a to ten hlavní k téhle činnosti, dala má kamarádka, která též hledá svůj původ a na hledání nemá čas. Svěřila mi své osobní informace a údaje a já jsem jí vyhledala její kořeny.

Samozřejmě, že mým koníčkem jsou dějiny, papírování, „šmátrání“ a „šmátrání“, jinak by to asi nešlo.

Jak pracuji :

Vyhledávám informace v archivech krajů, databázích a na internetu.  Pracuji systematicky od nejznámějšího předka. Ověřuji si krevní příbuznost. Předkové musí  na sebe pěkně navazovat. Když v dokladech nějakého předka chybí údaje o jeho rodičích, hledám pečlivě v jiných materiálech, kde se mohu dozvědět, kdo byli jeho rodiče a pokud nevím rok narození, hledám  v celé matrice.
Pokud je to možné, snažím se sloučit návštěvy archivu s více klienty. Je to výhodnější jak pro mne, tak pro klienta.