O familiantech a raabizaci

Familiant : Držitel raabizačního gruntu. Zároveň rozloha půdy postačující k uživení rodiny, tj. asi 6ha.

Židovský familiant : Držitel povolení založit si rodinu v zemi.

V roce 1714 byl ustaven tzv. Výbor pro židovské náležitosti (Commissio in rebus Judaeorum)  = snaha zavést drastickou populační politiku vůči Židům.

V roce 1724 bylo první sčítání Židů ,aby se zajistily podklady pro snížení stavu židovského obyvatelstva.

„Sčítání ukázalo, že v Čechách žije přibližně 30 000 Židů a to v 168 městech a 672 vesnicích, z toho v Praze 2 335 židovských rodin (tj. asi 10 500 Židů). Na Moravě žilo přibližně 20 000 Židů.“[1]

Následuje:

 

Familiantský zákon (dekret) 1726

= Protižidovská opatření, pokus omezit počet židovských obyvatel. Za vlády Karla VI. Roku 1726, po sčítání obyvatel vydán tzv.: Familiantský zákon – podle nějž měl být zachován daný počet židovských rodin, což v Čechách činilo 8541 a na Moravě 5106 rodin. Podle tohoto zákona se směl ženit pouze nejstarší syn z každé židovské rodiny. Ostatní měli možnost buď odejít ze země nebo zůstat svobodný (což bylo v rozporu s židovskou tradicí). [2] =“copulatio consensus“. Prvorození ovšem museli ještě složit zkoušku ze čtení, psaní, náboženství, němčiny apod.[3]

Tito druhorození a vnuci se mohli ženit až po uprázdnění míst ve vymezeném počtu.

Familiantský zákon byl vyjádřen v podobě „numerus clausus“. Viz.1

Těmito opatřeními byla „přebytečná“ židovská populace nucena k emigraci. Familiantský zákon byl zrušen v r.1849.

Raabizace : tereziánská reforma, podle níž se část vrchnostenské půdy přidělovala za poplatek nevolníkům.[4]

= Návrh na pozemkové reformy  Františka Antonína Raaba z Korutanska podané roku 1775 císařovně Marii Terezii. Ta jej přijala. Byla to pozemková reforma na robotní odstranění a dělení  půdy velkostatků. Byla administrativně, organizačně  i technicky dobře připravena.

A tak tato reforma používaná  českých zemích se nazývala raabizace. „Podstatou raabizace bylo dělení půdního fondu velkostatků a jeho přidělování drobným uchazečům, přičemž robota se převáděla na stálé každoroční platby peněžní nebo naturální. Provedení raabizace bylo nařízeno na panstvích komorních (státních) a církevních. Na soukromých panstvích se raabizace uskutečňovala jen tam, kde s tím souhlasila vrchnost a 2/3 poddaných. Na území Čech bylo raabizováno 147 panství, na Moravě 69 a bylo přitom založeno 128 nových vsí. Raabizace byla však už  v roce 1785 pozastavena a v roce 1821 byla zejména abolice zakázána. To si vynutili na císaři zejména světští feudálové. A tak dlouhých 63 let se v zemědělství nic nezměnilo, ačkoliv hospodářská situace poddaných se zhoršovala, docházelo k selským bouřím a povstání. Obrat mohl nastat až po roce 1848, kdy byla zrušena robota a poddanství. Dne 7. září 1848 byl vydán patent v němž bylo stanoveno, že „Všichni poddaní bez rozdílu se stávají vlastníky půdy, kterou drží…….“. Tento patent ponechal uspořádání pozemků ve stavu jaký byl dříve (status que ante), což znamená, že původní situační poloha, tvar a hranice pozemků nebyly měněny.“[5]

[1] http://www.toledot.org/jewishgen-cz.html

[2] Židé dějiny a kultura, Židovské muzeum v Praze 1997,2001, MŠMT ČR – učebnice pro ZŠ, SŠ

[3] http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=1449821

[4] http://www.slovnik-cizich-slov.cz/raabizace.html

[5] čerpáno a citováno z : „ Přednášky dějin zeměměřičství a pozemkových úprav „ 2.roč. PÚPN ZS /Zemědělská fakulta jihočeské university/